Hostinský v Budilově byl náramný střelec a moc dobře to také věděli panští myslivci, ale šikovného pytláka nemohli dopadnout při činu. Chodili k němu schválně na pivo a slídili, zda někde na podlaze neuvidí bažantí pírko či chlup ze zajíce. Všecko marně. Jednou do hospody přišel strejček Králík z Bošic a hned se zamračil, sotva zahlédl myslivce u stolu. Hostinský poznal, že mu něco chce. Králík se chvíli ošíval, až to z něho vyhrklo: „Hele, hostinský, půjč mi pušku. Chodí mi nějaká škodná na holuby!“ „Půjčím, proč by ne. Ale už sám nevím, kde ji mám. Vždyť jsem ji měl v rukách před rokem, když mi krahulík chytal kuřata.“ Odešel pro svou pušku pytlačku do stodoly, kde ji měl schovanou pod snopy. Protáhl ji hromadou plev, aby se zdála zaprášená, přimáčkl na ni kus pavučiny. Myslivcům se dravě zaleskly oči, když pušku spatřili, ale hned zvadli, když uviděli, jak je zašlá. Jen jeden povstal, a jako by žertem vzal pušku z rukou Králíka, a smál se, že tou jaktěživ tchoře nezastřelí. Natahoval a spouštěl kohoutek pro zábavu. Hostinský stojí stranou a dělá jakoby nic. Najednou se ušklíbne a povídá: „Pane fořt, marně se namáháte, mou pušku nezkazíte!“ A vzal mu ji z rukou. Otevřel okno, namíří, zmáčkne… a rána se rozlehne světnicí! Bylo nabito! Myslivci vyskočí jak jeleni a nejvíc je udiven fořt, který tolikrát tiskl spoušť, a přece rána nevyšla. „Pusťte svého psa, pane fořt,“ zdvořile povídá hostinský a stále se usmívá. Pustili psa, který se za minutu vrátil se zajícem. „Hezky mi to jde, drazí páni, ale jak je rok dlouhý, nevezmu flintu do ruky,“ dušoval se ostrostřelec. Myslivci ani nedopili a vytratili se ven a od té doby se hospodě vyhýbali.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, Muzeum Středního Pootaví Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a magie
  • Obec:
    Budilov, část obce Bošice
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský