Pod chmurnou horou Boubínem byla místo bukového lesa založena ves – Buk. Patnáct sedláků tu na neúrodné půdě založilo svá hospodářství a čekala je jen dřina. Po čase se k nim přistěhovali další, vedení sedlákem Beršem. Jak snadno těmto novým osadníkům šla práce od ruky. Vždyť byli vedeni čarodějem! Beršovy podivuhodné kousy znal za čas celý kraj. Jak v Hošticích pozval na hostinu celou ves a podával svého pečeného koně a po hostině na něm zase odjel. Jak mu v divokých sanicích dýchali na paty vlci, ale nikdy mu nezkřivili ani vlas. Jak přimrazil sedlákovi potah s volky a starousedlík Bouda musel pustit Berše do dědičných obecních lesů na dříví. Když kouzelník Berš ležel na smrtelné posteli, poručil svým synům, aby vhodili jeho čarodějné knihy do tří boubínských potoků tak, aby odplynuly do tří světových stran. Jednu z nich, která plula Cikánským potokem do Blanice, však vylovil chalupník z Oseka u Prachatic a odnesl si ji domů. A protože neuměl číst, pohodil knihu za komín, kde ležela dlouhá léta. Až jednou. Malý pravnouček ji tam našel, když zůstal jednou doma sám a hned se dal jako pilný školák do slabikování. Čte, nevidí, neslyší, jen sousedi se poplašení sbíhají před stavení. Na dvoře totiž jezdí vozy bez potahů, na mlatě buší cepy samy, žentour se točí jako vlček a krávy skáčou po střeše. I vydali se ti nejstatečnější na dvůr. Sotva však otevřeli vrata, už jim po zádech tančí pometla, štoudve je polévají vodou a dřeváky kopou. Nakonec se jeden starý voják vplížil dovnitř a našel za komínem chlapce s černou knihou. Hned poznal Beršovu pověstnou pomůcku, seběhl do světnice a knihu hodil do kamen. Sotva plamen olízl pergamenové listy, udělal se na dvoře vichr, vše se srovnalo kam mělo a nastal klid. To byl věru poslední kousek, který zahrál Šumavákům dávno mrtvý čaroděj Berš.

Prameny a literatura

  • Josef Pavel, Boubín šumavský prales 1938

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a magie
  • Obec:
    Obec Buk
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský