V kůsovské hospodě scházívali se všelijací lidé. K nim patřil také sklář, jemuž pro jeho řemeslo říkávali Fukerýr. Když někdy přišla řeč na Divokou honbu, smál se tomu a považoval vše za babské tlachy. Jednou měli ve sklárně slavnostní noc. Žehnali novou pec, aby se vždy jejich dílu dařilo. Tu se do šepotu modliteb ozvala zvenku meluzína, země se zachvěla a lesy zasténaly. V huti nastalo ticho. Divoká honba se blížila. Rouhač Fukerýr však vzdorovitě vyšel ven, odvázal zdejšího psa od boudy a vypustil jej do temnoty s pokřikem: „Huis, huis, huis! Přines honby kus!“ Pes zmizel v bouři, která s sebou nesla strašlivé zvuky i ryk divé zvěře. Jak dopuštění přišlo, tak také odešlo a nad krajem se rozhostil klid. Lidé vyšli ze svých domovů podívat se na škody, které mohla bouřka způsobit. Tu se ze zadovského lesa ozval štěkot. Za chvíli se v měsíčním světle objevilo obrovské zvíře hnané psem. Byl to černý býk a smetl nebohého Fukerýra jako pápěrku. A pak zase ticho – to když se přízrak propadl do země.

Prameny a literatura

  • Karel Weis, Český jih a Šumava v písni 1935

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Přírodní démoni
  • Obec:
    Kůsov, část obce Stachy
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský