Jeden chlapec z Křišťanova pásl na Boží tělo na Huťských Paštích blízko zříceniny. Pár ovcí se mu zaběhlo do lesa, a tak je šel odtud vyhnat. Když se přiblížil ke skále, spatřil v ní veliký otvor. Jakmile tam ze zvědavosti vlezl, spatřil v koutě hromadu zlatých peněz. Strčil několik zlatáků do kapes, a protože už bylo k polednímu, sehnal ovce dohromady a hnal své stádo domů. Když peníze ukázal rodičům, za chvíli to věděla celá ves a hned všichni běželi k hradu hledat poklady. Marně jim ovčák ukazoval skálu, nikde nic. Když se venkované zklamaně rozešli, poslední se šoural domů pasáček. Tu uviděl před sebou malého šedivého mužíčka, který pravil: „Kdyby jsi nikomu o tom pokladu neříkal, mohl bys být boháčem. Takto zlato zůstane v hoře na další stovku let.“

Prameny a literatura

  • Willibald Böhm in Mein Böhmerwald, R 7, Č 1

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Poklady
  • Obec:
    Hus, zřícenina u obce Záblatí
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský