Ve Výrově kdysi žil jeden moc veselý sedlák. Propíjel grunt, hostil kamarády a ještě je vodil manželce domů. Jednou se manželé pohádali a muž odešel jako vždy do hospody. Avšak do rána se nevrátil a sousedi jej našli zmrzlého u rybníka. Ráno po pohřbu přiběhl do statku kostelník a vyprávěl čerstvé vdově, že se z hrobu ozývaly nějaké zvuky a bouchání. Panímáma po chvilce rozhodla: ,,Už je pohřbený, tak je to.” Od té doby ji však hryzalo svědomí. Nakonec se rozhodla za manželovu duši postavil vlastnoručně kapličku. A ta na výrovské návsi stojí dodnes.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.