Panský hajný Šareš ze Štěkně šel jednou na večerní obchůzku. Byla zima, vítr řezal do tváře, ale služba je služba. Spolu se psem se vydali směrem k Brusům. Brzo došli ke kapličce sv.Antonína. Hajný si sedl na chvíli za kapličku do závětří a pes se přitiskl k němu. Šareš začal klímat, když tu ho pes ze sna probudil. Kňučel, třásl se a krčil k zemi. Že by pytlák? Hajný vyskočí, rozhlíží se do tmy, když vtom k němu přinesl vítr třesavý hlas, jako by nějaký patriarcha předříkával a sbor dětských hlásků mu odpovídal. Šareš myslel, že jsou to roráty ze štěkeňského kostela a chystal se na cestu čky, hlasy se ztratily. Vrací se a podivný obřad nabývá na síle. A kolem ani živáčka. Zvláštní zpěv se line z temnoty a do tmy zase mizí. Na hajného padla taková hrůza, že běžel cestou necestou až do štěkeňského zámku. Když tam přiběhl, bila právě jedna hodina s půlnoci.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost SokA Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Štěkeň, městys
  • Okres:
    Strakonice
  • Region:
    Strakonicko
  • Kraj:
    Jihočeský