Pěkné jsou louky při řece Volyňce. Kdysi tam pásával mladý Sejkot koně. Často vycházely z vody tři hastrmanky a mladíka různě škádlily. Když ležel na trávě, tahaly ho za vlasy, lechtaly jej proutky, ale když některou z nich chtěl chytit, uklouzly mu jako mlha. Zvláště nejmladší mu hlavu zamotala. I vydal se za zkušenou babou v Zálezlech a ta mu poradila, aby si na pastvu vzal obruč z chlebové díže a tu hodil hastrmance přes hlavu. Když se mu to podařilo, mladá žínka musela chtěj nechtěj s ním. Její sestry za ní nešťastně volaly: „Neříkej, k čemu je voda z vajíček dobrá! Že kdo pije koprvážku, zmodrá! A nemyj nohu o nohu, nechceš-li být za mátohu!“ A tak se hastrmanka stala mladou hospodyní a brzy i maminkou. Jen jedno si v hospodářství vymínila, když bylo uvařeno, musely děvečky vždycky umést všechny žhavé uhlíky. Jednou s nimi měla žena nějakou vádu a ony se jí pomstily a po obědě nechaly schválně ohniště neuklizené. V tom samém okamžiku zmizela hospodyně ze statku. Jen nějaký stín pak chodil kojit malého chlapečka. A když se na nohy postavil, víc o ní žádný už neuslyšel.

Prameny a literatura

  • Pozůstalost Adolfa Daňka, SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Obec Zálezly
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský