Je tomu už dávno, co si ovdovělý sedlák Bartoš přivedl na grunt starou hospodyni. Byla pilná ale nemluvná. Jen to bylo divné, že nepouštěla do své světničky ani čeleď ani nikoho jiného. Jednou se tam děvčata ze dvora dívala okénkem, ale nespatřila nic, jen na stole byla prostřena velká bílá plena. A protože pravidelně schraňovala zbytky jídla, usoudila znalá kovářka ve vsi, že hospodyně chová šotka. Lidé se jí pak radši vyhýbali, jen jedno děvčátko měla ta divná osoba ráda – svou malou neteř. Té jednou nasypala do sukénky plnou hrst stříbrňáků a povídá: „Vyřiď doma, že tohle bude tvé věno!“ Doma bylo divení a táta ty peníze tedy schoval. Jenže, dlouho to s nimi nevydržel a přikoupil za ně pole. Avšak od té doby se jim lepila smůla na paty, neboť byl porušen slib. Otec se trápil, že připravil dcerku o věno a zanedlouho zemřel. Teta si vzala děvče k sobě. Jednou zůstalo samo doma. Tu slyší neodbytný hlásek podobný pípání: „Pones bílou plenu, pones bílou plenu!“ Tu pootevře dveře komůrky a přes práh se sypou peníze. A pěkná hromádka se jich třpytí na stole. Jakmile se jednoho stříbňáku dotkla ozvalo se: „Tyto peníze už nikdo nedostane, jen dítě s bílými vlasy, které se narodí v tomto statku!“ Tu vchází ulekaná teta a celá bledá poslouchá, co se stalo. Hned běží do světničky, plena je pryč, truhla již skoro naplněná penězi je prázdná a šotek zmizel. Teta takovou ztrátu nepřežila. Jen děvče si z toho nic nedělalo. Starému hospodáři pomáhalo, a když ten zemřel, celý statek už jako dospělá dívka zdědila. Šťastně se pak vdala a měla kupu dětí, žel jen samé černovlásky.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, Muzeum Středního Pootaví Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Hradčany, část obce Bošice
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský