Jeden mladík ze Čkyně sloužil na vojně v Bosně. Když stával v zákopech na stráži, často myslel na svou starou matku. Jednou zase takhle stojí, hlídá své spící kamarády, když tu vidí, jak před ním vyvstala ze země bílá ženská postava. Sevřel pevně pušku a zavolá: „Stůj, kdo je tam?“ Žádná odpověď. Uvažuje, zda má vystřelit, ale pak ještě jednou zavolal. Ale tak silně, že se celé ležení vzbudilo: „Co se stalo?“ ptá se šikovatel. A mladík vyprávěl, celý zmatený, co viděl. Prohledali terén kolem zákopů, ale žádný vyzvědač! Vyměnili stráže a šli spát. Druhou noc stojí náš vojáček opět na svém místě a znova před ním pluje vzduchem bílý přízrak. Zase jsou vojáci vzbuzeni, ale šikovatel již zuří a přikáže vojákovi, aby příště bez milosti střílel, sic bude zavřen do arestu. Třetí noc nastala, mladíkovi srdce buší očekáváním. Má strach z bílé ženy, ze šikovatele i z vězení najednou. Vtom bílá postava vyrůstá ze země a před vojákem spíná ruce. Ten poslušen rozkazu bez varování střelil. Ozval se tichý vzdech a střelec se v mdlobách svalil na zem. Odvezli ho rovnou do lazaretu, protože blouznil. Za týden dostal z domova zprávu, že jeho maminka postonávala a jednou s půlnoci zaúpěla a hned nato zemřela. Bylo to oné noci, kdy mladík střelil po bílém přízraku.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, Muzeum Středního Pootaví Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a osud
  • Obec:
    Městys Čkyně
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský