Úbislavský mlynář si to šinul z hospody domů. Dostal se do mokrých luk, a tu jen tak z opatrnosti si zabrumlal: ,, Kdyby mi tak někdo posvítil na cestu.“ Kde se vzala, tu se vzala, kolem pantáty se točí světélka, a už se seřadila a svítí muži pod nohy. Udělal pár kroků, a tu se podivil. To nejsou světélka, ale průsvitní chlapečkové a mávají kolem sebe ohnivými košťátky. Když v tomto průvodu došel bezpečně až ke mlýnu, povídá: ,,Co vám dám, když jste mi tak pěkně posvítili?“ Světlíci odpověděli: ,,Dej sloužit mši svatou za duše v očistci“ a zmizeli za potokem. Když se mlynář vyspal, bylo mu líto peněz za mši, a tak na celou věc zapomněl. Asi za týden, rozstonal se mu synek a za tři dny dítě umřelo. Pozdě si mlynář připomínal svůj slib. Scházel na těle i na duši, vlasy mu zbělely a bál se za tmy vyjít ze mlýna. To aby mu světlíci nevyčítali jejich nesplněné přání.

Prameny a literatura

  • Pozůstalost Adolfa Daňka, SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a osud
  • Obec:
    Úbislav, část obce Stachy
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský