Poblíž vesničky Milčice u Kraselova se rozkládá vrch Boží kámen. A ten je celý pokrytý balvany. O černé hodince si místní vypravují, že před dávnými časy, dokud ještě čerti prováděli své rejdy na zemi, vsadil se ďábel, že přes noc do kuropění vystaví na této stráni mlýn. Jak slunce zapadlo, dal se do díla, balvany mu pod pazoury rostly, samy se pojily, takže mlýn už k ránu skoro celý stál. „Už jen schod přinesu!“ šklebil se ďábel a spěchal do lomu. Pak se vracel s posledním kamenem. Vtom zakokrhal kohout v probouzející se vesnici. Čert soptil, ale síla ho opouštěla, balvan se mu vysmekl z drápů a padl na zem. V tu chvíli se mlýn rozsypal a kamení se rozletělo do širokého okolí. Čert se zahanbeně vrátil do pekel, ale Satan mu poručil, aby se vrátil. „Dokud neulovíš z té krajiny nějakou duši, nesmíš mi na oči!“ I vrátil se ďábel k troskám, potuloval se kolem a bral na sebe různou podobu, aby lidi oklamal a do pekla je přivedl. U čertova mlýna – jak od té doby lid říkal – pásávali chasníci koně. Jednou zjistili, že jeden kůň chybí. Hledali, chodili – koně nenašli! Hned padlo podezření na koňské zloděje, a tak honáci drželi od té chvíle stráž. A pomáhal jim také čert v podobě vraníka! Pásl se nenápadně se stádem a jenom vždy na malou chvíli mu z nozder vyšlehl plamen. Jinak to byl sice pěkný, ale obyčejný kůň. A protože s jídlem roste chuť, byli tu opět zloději a zrovna si políčili na černého vraníka. Byli dva, a tak se jim podařilo statného koně odlákat, jeden mu hodil ohlávku a vyskočil na hřbet. Vraník zařehtal a dal se do cvalu. Když doběhl na první křižovatku, zadupal, z nozder mu vyšlehl plamen – země se otevřela a jezdec i s koněm se propadli do země. Druhý večer se vraník opět spokojeně pásl na stráni. Snad se mu podaří dostat i druhého zloděje, Satan se obměkčí a zapomene na ten pokažený větrný mlýn. A zloděj již byl na číhané. Jeho druh se nevrátil, snad uloupeného koně dobře prodal a – třeba zmizel i s penězi! Či jej dopadli a sedí ve vězení? Ten vraník včera... Vypadal tak divně. A jak řehtal, až krev stydla v žilách! To nebyl obyčejný kůň. Má-li tři kopyta koňská a čtvrté jiné, pak je to sám Černý! A od toho raději pryč. Rozhlédl se. Koně míří sem a za chvíli tu budou. Zloděj má v kapse návnadu z chleba a v ruce ohlávku. Vtom stojí před ním vraník černý jako hřích. Zloděj zbledl, kouká na kopyta, ohlávka mu vypadla z ruky. Blekotá: „Jen se pěkně pas, vraníku, tebe jsem nevolal!“ a plíží se pryč. Od té doby se z pastviny u Čertova mlýna neztratil ani jeden kůň.

Prameny a literatura

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Milčice, část obce Kraselov
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský