Mezi Kraselovem a Němčicemi se zdvíhá pověstný vrch. Na tom vrchu měl selský rod Mikasů ze Záhorčic polnosti. Když zde orával mladý Mikas, často vídal tři lesní panny jak opodál tančí, ba dokonce jedna z nich mu na rukojeť pluhu usedala. Když ji chtěl chytit, jako by sáhl do mlhy. Nešla mu z hlavy ta panna a začal po ní toužit. Jedna stařenka mu poradila, jak by ji mohl chytit. Připravil si z lipového lýčí oko a když se ta vyhlédnutá k němu při orání přiblížila, hodil přes ní lýčené oko. Zatímco její sestry polekaně zmizely, ona tu ustrašená stála a nemohla se hnout. Protože k ní sedlák mluvil vlídnými slovy a lásku jí vyjevil, šla s ním pak pokojně do jeho statku. Za nedlouho se slavila svatba a Mikas byl šťasten. Musel však své ženě slíbit, že splní její tajemné podmínky. Každou sobotu se jeho žena bude do své komůrky zavírat a nikdo tam nesmí ani pohledět. Také v kuchyňském ohništi musí být ihned každá skvrna od vaření vyčištěna i stopy odstavených hrnců v popelu musí být umeteny. Od svatby žili mladí manželé jako v nebi a hospodářství jen kvetlo. Jednou se však stará matka Mikasova s mladou paní pohádala. Od té doby neměla ta popudlivá žena pokoje a dělala vše, aby mladou manželku vypudila. I nechala schválně v popelu jamky od odstavených hrnků a když to žena Mikasova uviděla, zůstala leknutím jako omráčená, začala usedavě plakat a šla za svým mužem. Jemu oznámila, že musí jeho dům navždy opustit. Marně Mikas prosil, marně domlouval. Když lesní panna viděla, jak ji má rád, přece mu poradila. Má jít třetího dne ke studánce nad vsí a před východem slunce pozorovat vodní hladinu. Ukáže-li se voda ve studánce čistá, ještě ji někdy uvidí. Když bude ale zabarvena krví, je pro něj navždy ztracena. Na to zmizela jako mlha na polední louce. Sotva se třetí den přiblížil, chvátal Mikas ke studánce. K jeho hrůze byla plná rudé vody. Tak svou lásku ztratil navždy. Nic ho již na světě netěšilo. Schudl a tak tak se živobytím protloukal a přitom nejčastěji naříkal na svou neúprosnou matku. Od toho setkání Mikase s lesní pannou nazvali pak lidé ten vrch Panenským.

Prameny a literatura

  • Žákyně Hosmanová z Kraselova 1915

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a osud
  • Obec:
    Zahorčice
  • Okres:
    Strakonice
  • Region:
    Volyňsko
  • Kraj:
    Jihočeský