Jednou na stráních Libína žala jedna žena lesní trávu. Natěsnala žatvu do nůše a pomalu se ubírala domů. Tu se jí pod nohama zatřpytila květina nevídané krásy. Hospodyně se sehnula, aby jí utrhla. Když zvedla hlavu, místo lesa se před ní otvírala nádherná zahrada, kde se květiny střídaly s kvetoucími keři a nad těmi se zase skláněly stromy podivuhodných barev a vůní. Nade vším se neslo něžné cinkání. Tu se ze zahrady vynořila víla celá v bílém. Zlaté kadeře jí splývaly po zádech a na stříbrném řetízku vedla malou holčičku. Ulekaná a udivená chalupnice se před lesní princeznou uklonila. Náhle do té scény začalo zvonit z města poledne. Po prvním úderu zvonu se vše rozplynulo a kolem šuměl zase jen hluboký les. Žena se vrátila domů celá okouzlená a celý život pak vzpomínala na divotvornou zahradu, kterou ovšem již nikdy v těch místech nenalezla.

Prameny a literatura

  • Václav Starý, Rukopis, Prachatice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Přírodní démoni
  • Obec:
    Libín, hora u města Prachatice
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský