Krátce po třicetileté válce se objevil u kundratického zámečku ostřílený mušketýr. Dovedl ho do šumavských končin jeho sluha, který odtud pocházel. Společně pak vyhnali tehdejšího majitele panství a zpustlý důstojník zde začal po svém panovat. Odíral sedláky, věčně se pral po hospodách a v neděli místo návštěvy kostela se proháněl s loveckou puškou po lesích. Novopanskou pýchu hlásal i jeho portrét, který si nechal namalovat na vstupní bránu zámku. Když se konečně naplnily jeho černé dny, strašně se trápil a nemohl umřít. Nakonec musel nechat semlít všechno zrní ze své sýpky a z té hromady mouky dát upéci chleba pro všechny chudé v okolí. Pak teprve směl odejít. Po tři dny tančily kolem jeho těla tři černé kočky a nikdo se nesměl přiblížit. Když chtěli pozdější majitelé zámku přemalovat obraz ukrutného zpustlíka, vždy se zase malba objevila. Nakonec bylo třeba portrét otlouci i s omítkou. Místo toho se však v noci začal zjevovat prokletý mušketýr v doprovodu černého myslivce, a spolu s jinými duchy pořádali po blízkých lesích štvanice. Jednou se dokonce divoká jízda prohnala všemi komnatami zámku a zmizela komínem do noci. Mnozí z toho zážitku měli smrt. Později se po panských chodbách rozléhal divný zvuk, jako by se tam kutálel pecen chleba. Strašidelný duch naskonec jednou poradil baronu Villanymu, aby daroval všem chuďasům na panství sto bochníků chleba. Od té doby byl na zámku klid.

Prameny a literatura

  • Hans Kollibabe, Sagen und Märchen aus dem Landkreis Bergreichenstein, rukopis 1920 – 43, Muzem Šumavy Kašperské Hory

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a osud
  • Obec:
    Kundratice, obec
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský