„Jak dudy oslaběl,“ říkávali naši předkové o někom, kdo už měl na kahánku, zkrátka měl smrt na jazyku. Jak příhodné pro pověst o jednom dudákovi od Bukovníka. U cesty do Žihobce leží zvláštní balvan. Nikdo neví proč se tu říká „U smutného kamene“, ani proč se tu zjevuje bludička. Jenom těm, kdož vylezou na ten kámen nemůže prý ublížit. Šel těmito místy kdysi jeden dudák, vracel se z posvícení, sotva nohama pletl. Doklopýtal až ke Smutnému kameni, vylezl na něj a už spal. Dudy spadly na zem. Když se probudil, všude kolem byla tma. Vtom se mihla u cesty bludička. Dudák na ni v dobrém rozmaru zahvízdal. Bludička zasyčela a už byla u něho a poroučí mu: „Hrej, je-li ti život milý!“ „Hned, hned,“ dudák na to, ale nemůže své dudy najít. Hmatá, už je vidí, ale nedosáhne na ně a z kamene se dolů bojí. Ví, že by s ním byl ámen. Bludička zlostně skáče kolem a když se hudby nedočkala, zaskuhrala: „Tys mne oklamal! Za trest zde musíš hrát každou noc!“ Potom se ztratila, jako by ji sfoukl.~Teprve ráno se odvážil dudák slézt z kamene a pokračoval cestou domů. Nakonec si myslel, že se mu to vše jen zdálo. Jenže nastal večer a dudák chtě nechtě musel vzít dudy a jít hrát na Smutný kámen. Bludička kolem něj pak tancovala celou noc. A příště znova. Dlouho však hrát nechodil. Jednou ráno ho našli ležet u kamene mrvého.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost, SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Bukovník, obec
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský