Ve vsi Pařezí se jednou vdávala dcera nejbohatšího sedláka. Celá ves se veselila, koláčů nepočítaně, zkrátka tři dny hodování a veselí. Třetí den vešel mezi svatebčany zeleně oblečený cizí muž. Rozjaření hosté si nevšimli, že mu z levého šosu kape voda. Cizinec byl uhoštěn a teprve večer se zvedl, že půjde. Při tom strčil něco pod talíř jako dárek pro nevěstu. Když odešel, všichni se zvědavě vrhli ke stolu. Zvedli překlopený talíř a pod ním – šňůra nádherných perel! Všichni ten dar obdivovali, jen ženichovi se to nelíbilo. Vytrhl nevěstě perly z rukou a běží za neznámým. A právě včas uviděl zeleného pána, jak skáče do nedaleké tůně. Ženich doběhl k vodě a mrštil perlami za vodníkem. Ty se hned změnily v kamínky a klesly ke dnu. Když se vrátil do sednice, panovalo tam zaražené ticho. A tu zkušeně povídá: „Víte-li, kdo byl ten v zeleném? Vodník je to!“ A pak se obrátil na smutnou nevěstu: „Kdyby sis dala ty perly na krk, do roka bys utonula!“ Teď teprve se mu nevěsta vrhla kolem krku a s pláčem mu děkovala, že to tak dobře dopadlo.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.