Tisíciletý skřet

Jednou šli dva z Volar na sena někam k Mlynařovicím. Měli tam velkou lesní louku, práce časná a tak tam i nocovali v nedaleké boudě. Cestu si k ní zkracovali přes tmavý cíp lesa. Doprovázel je při tom hlídací pes. Jednou navečer se před nimi zastavil, stáhl ocas a s vytím zmizel. V témže okamžiku spatřili na mohutném smrku celou kumpanii zdivočelých koček, jak s vřeštěním běhaly a skákaly po větvích, jen jen se na muže vrhnout. Ti se spasili útěkem. Když po oklikách doběhli k boudě, čekal tam na ně třesoucí se pes. Dlouho se přeli, zda mají jít spát do vsi či zůstat na nocleh v lese. Pak usoudili, že je kočky nesežerou a uložili se na seně. Nohy si oba zasunuli do jednoho pytle, neboť jim tam škvírami táhlo. Unaveni nečekanými zážitky i celodenní prací brzy usnuli. Mohla být právě hodina duchů, když je vzbudilo psí vrčení. Otevřeli oči a v měsíčním svitu spatřili malého mužíčka s vousy do pasu, jak je udiveně pozoruje. Potřásaje hlavou, bručel: „No to je něco! Jsem tisíc let stár, všechno v lesích znám, ale něco takového jsem ještě neviděl. Dvě hlavy a jedna noha!!! Musím si zaskočit ke svému dědouškovi a zeptat se ho, co je to za zvláštní stvůru. On je devětkrát tak starý nežli já a Šumavu zná lépe. Snad to bude vědět.“ Střet zakroutil hlavou a zmizel.

Prameny a literatura

  • Willibald Böhm in Mein Böhmerwald, R 7, Č 1

Další pověsti z této obce

Informace k pověsti

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Volary
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský