Jednou jeden prostý převozník převezl přes řeku Dunaj smrt. Od té chvíle šla ta černá paní přes hory a doly, přes pole i lesy a všude za ní vyvstávaly čerstvé hroby. Celé vesnice vymřely a zbylí jednotlivci dávali si na dálku kouřová znamení, že ještě žijí. Když došel mor i do Čech, zemřeli ve Volarech všichni, co bydleli po pravé straně potoka. Na hřbitov se už zemřelí nemohli vejít, tak se pohřbívalo na poli. Práci hrobníka vykonával i pan učitel Artinger a za vykopání hrobu si nechal platit malou špehýrkou ve dveřích. Držel přitom misku s vodou, do níž peníze padaly. Tak se bál nákazy. Stejně mu to nepomohlo a také on si přivoněl ke kytkám ze zdola. Lidé přestali umírat, až když poslechli volání čarovného ptáka, který se usadil v lesích u Volar: „Jezte encián a berdrník, nebudete více mřít!“

Prameny a literatura

  • Výběr, Č 2, 1967

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Volary
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský