Já jsem ze Strakonic dudáček Švandovic s kapsou prázdnou Na zádech mám ranec a v tašce lívanec, sklenku žádnou, Zpívával strakonický dudák Jan Matásek. Také se něco světem nachodil a mnohé lidi svými dudami oblažil. Když byl mladý slýchával jednu hezkou pověst o svém slavném předchůdci, samém Švandovi. Ten žil před mnoha desítkami let ve Strakonicích. Zamiloval se do dcery panského hajného Dorotky, ale její rodiče chtěli ženicha zámožného. Švanda již rodiče neměl, aby mu vypomohli a se svými starými dudami by v okolí těžko velké peníze vydělal. Tak mu někdo poradil, aby si vzal zázračné dudy, které byly pověšené v hradním kostele za oltářem. Jsou prý posvěcené a kdyby s nimi šel do světa, určitě by vydělal hromadu peněz. Švandovi to nešlo z hlavy, přemýšlel, až na to přišel. Dal udělat úplně nové dudy a vplížil se tajně do kostela do záoltáří. Zázračné dudy vzal a pověsil na jejich místo nové, aby měl čisté svědomí. Pan děkan, když viděl po mši na zdi nové dudy, byl rád a děkoval Bohu. Švanda se vydal do světa a opravdu, když se vrátil měl plný pytel peněz. A všechny vydudané! Teď už si mohl svou Dorotku odvést k oltáři. Po čase, když Dorotčin otec ležel na smrtelné posteli, chtěl, aby mu Švanda pravdivě pověděl, jak k těm penězům přišel. Nevěřil totiž, že si je vysloužil muzikou. Švanda se dal do pláče a pověděl, jak si dudy v kostele vyměnil. Starý hajný zesmutněl a že to byla svatokrádež a že se musí ty peníze dát děkanovi. Děkan byl tentokráte dvojnásobně rád. Švanda si oddechl a jeho tchán mohl pokojně zavřít oči. A Dorotka? Ta měla přece svého Švandu!

Prameny a literatura

  • František Pecen, Strakonicko v pověstech a bájích 1939

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Strakonice
  • Okres:
    Strakonice
  • Region:
    Strakonicko
  • Kraj:
    Jihočeský