Šel čas, hrad buzický se pomalu rozpadal, pán jeho dávno mrtev a jen nalakotěné poklady měly se skrývat někde v podzemí. Poblíž trosek pravidelně pásli dobytek tři chlapci. Jednoho z nich, sirotka, ti dva neměli rádi a dělali mu, co nejhoršího mohli. A tak ho jednou dokonce srazili do vyschlé studny, aby se jej zbavili. Po vsi pok rozhlásili, že ho odnesl vlk. Chudák se zatím na dně vzpamatoval a uviděl chodbu, na jejímž konci něco zářilo. Vydal se tím směrem a udiven stanul na prahu veliké komnaty, kterou hlídal strašidelný černý pes. A za ním se na hromadách třpytily stříbrné a zlaté mince. Chlapec se však psa nebál a pohladil ho mezi ušima. Zvíře pokojně ulehlo a pustilo hocha dál. Jakmile si nabral peníze do kapes, pes jej vyvedl z labyrintu chodeb na boží slunko. Když přišel pasáček do vsi, všichni se divili, neboť ho považovali za mrtvého. Když chlapec dospěl, mohl si v Buzicích koupit pěkný statek a v něm spokojeně žil. Ti dva jeho kumpáni však záviděli a vydali se ke studni, že si také nahrabou pokladů. Skočili do studny a když přišli k černému strážci pokladů, jeden z nich ho chtěl kopancem odklidit z cesty. Ale zvíře se na ty dva darebáky vrhlo a rozsápalo je na malé kousky. Nikdo jiný se tam již do podzemí neodvážil, a tak tam ten poklad leží dodnes. Prý jsou ty chodby spojeny s blatenským zámkem a kdo ví, co ono podzemí ještě skrývá.

Prameny a literatura

  • Zapsal František Hrbek 1920

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Buzice
  • Okres:
    Strakonice
  • Region:
    Blatensko
  • Kraj:
    Jihočeský