Šlo jedno děvče z Buzic do Blatné na pouť. A protože dívka byla nejkrásnější ze vsi, točili se kolem ní celou cestu mládenci. Když míjeli městský hřbitov, za nízkým plůtkem zahlédla na jednom hrobě překrásnou růži. Rudý květ ji doslova očaroval, takže prohlásila: „Kdo z vás mi tu růži přinese, tomu věnuji svůj první tanec.“ Ale mládenci se báli rušit klid mrtvých, a tak dívka sama vběhla na hřbitov a natáhla se pro onu růži. Nechtěně však šlápla na rov a ten se s ní začal propadat. Jen šlahoun růže ji zachránil a zároveň do krvava poranil. Když ji vytáhli z hrobu, rozeběhla se pryč, jakoby ztratila rozum. Štvána neznámou hrůzou, zhroutila se na hrázi rybníka Řitovíze a domů ji museli dovézt na voze. A doma bylo ještě hůř. Dívka blouznila, a život jako by náhle z ní unikal. Přitom křičela: „Pusťte mé nohy, pomozte!“ Zavolali doktora, zavolali kněze, nebylo pomoci. Když dívka přijala poslední pomazání, v pokoji zemřela. I odvezli ji na hřbitov v Paštikách a na rov jí vysadili růžový keř. Tento však patřil jenom jí.

Prameny a literatura

• Vladimír Koubík in Blatenské listy R X č 19 str. 1

Další pověsti z této obce

• Lakomý vladyka - Mocná bývala buzická tvrz při břehu Úslavy. Ale všeho do času. A…
• Poklad buzický - Šel čas, hrad buzický se pomalu rozpadal, pán jeho dávno mrtev a jen…
• Tuří roh a kančí hlava - Udatný rod Buziců na své pevné tvrzi v Buzicích u Blatné sídlil. Z…

• Kategorie:
  Člověk a osud
• Obec:
  Buzice
• Okres:
  Strakonice
• Region:
  Blatensko
• Kraj:
  Jihočeský