Jednou jel jeden kočí za podvečera přes Štítkov. Z kozlíku se ohlédl a viděl nějaká světla. Myslel tedy, že za ním někdo jde s lucernou. Jenže ta světla jakoby letěla vzduchem a stále se blížila. Muž se vyděsil a úpěnlivě poháněl své koně do cvalu. To už mu světélka naskákala na vůz, že se celý prohýbal. Kočí se počal modlit, ale to nepomáhalo. Dal se tedy do klení a hle – ihned byla světélka pryč.