Ve Stachách žila kdysi jedna stará žena. Lidé o ní hovořili jako o čarodějnici. Poradila nejen sousedkám, ale chodili k ní lidé zdaleka. Když nestačily byliny, pomohlo zaříkání. Jednou pro ni poslali až z Němec vojanští páni, aby pomohla ošetřovat raněné vojáky po jedné z bitev. Stařena nemarnila čas a na povětrné kobyle se ocitla v cukuletu na místě. Když byla za svou práci bohatě odměněna, řekl jí jeden z důstojníků: „Byliny jsou božím darem, ne abyste někdy vzala jméno boží nadarmo!“ Žena se rozloučila, poodešla od táborového lazaretu, nasedla na svou povětrnou kobylu a už letěla zpátky do Stachů. Jenže nad šumavskými vrchy se do ní dala taková zima, že zaskuhrala: „To je zima, ježišmarjá, já to nevydržím!“ V tom okamžení, už byly kousek od Stachů, jí kobyla ve vzduchu zkameněla a vše i s babou spadlo na zem. Ženská se propadla do země a po čase našli lidé jen hlavu té čarodějné kobyly. A po mnoho let ji pak uchovávali v záoltáří kostela.

Prameny a literatura

  • Sdělil dr. Vladimír Horpeniak Muzeum Šumavy Kašperské Hory

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a magie
  • Obec:
    Stachy
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský