Před dávnými časy žil na hradě Kašperku pán tvrdého srdce. Jednou se tento divoký muž vypravil sám na lov doprovázen jen věrným psem. Nešťastně se zřítil z kamenných svahů říčky Vydry a zůstal ležet mrtvý. ~ V podvečer se na nádvoří hradu objevil samotný pes a štěkotem věštil zlou zprávu. Když čeleď s pochodněmi vyrazila za psem, dovedl je po křivolakých cestách až k místu neštěstí. Zde však byly vidět jen krvavé stopy a pán s koněm nikde. Druhý den se tam vypravila sama nešťastná paní. Na místě našla pergamen se vzkazem, aby pána nikdo nehledal, neboť musí své hříchy odtrpět. Až mu jich bude část odpuštěna, zjeví se jako kůň s železnou ohlávkou rozpálenou do ruda. Když nějaký spravedlivý člověk na polední hodinu toho koně podrží, bude pán zcela vysvobozen. Šla léta a marně lidé z Kašperku vyhlíželi onoho koně. Až jednou přiběhl hajný se zprávou, že ve skalách běhá podivný kůň. A že se jej pokusil zadržet, ale běda, celou ruku má spálenou. Paní vyhlásila po okolí, že velkou odměnu dostane ten, kdo onoho koně podrží. I pokoušeli se o to mnozí, ale všichni popáleni vyklízeli pole. Již míjel další rok, ve skalách se ozývalo stále smutnější řehtání, pán je nadále zakletý…Tu se jednou na hrad přibelhal stařeček a povídá paní: „Přišel jsem jenom kvůli vám a pánově pokoji. Snad se mi to podaří!“ Když dvanáctá minula, jako obvykle se skála rozpukla a ohnivý kůň vyběhl z hlubiny země a teskně ržál. Stařec přistoupil ke zvířeti a chytil jej za žhnoucí ohlávku. Drží ji klidně, jako by byla z hedvábí. Jdou chvíle a již se blíží celá hodina. Vtom začal děda přemítat, kolik že by si měl říci a jak z hradní paní vymámit co nejvíce. A hned zakřičel bolestí a ohlávku pustil, neboť se mu ruka škvíří. Kůň zmizel ve skále, která se za ním zavřela. Na druhý den přišel pánův duch na hrad, bloudil v noci po chodbách a svým strašným zjevem všechny děsil. Oči mu divoce planuly, až bylo o strach, a tak se paní rozhodla, že se z hradu odstěhuje dolů do města. Když však ráno dlouho nevstávala, šla ji služka vzbudit, ale paní i s dětmi byla mrtvá. Čeládka se v hrůze rozutíkala a hrad zůstal opuštěn. Pomalu se rozpadal, až se jen jako zádumčivá ruina do kraje vypínal. A v jeho zdech zůstal zakletý příběh o neštěstí jednoho rodu.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Doderky str. 283 in Malý čtenář R 48 1930

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Člověk a osud
  • Obec:
    Kašperk/Karlsberg, hrad na katastru města Kašperské Hory
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský