Bývalo bohaté město Prachatice a bývali pyšní jeho měšťané. Jeden z nich se navíc oženil s bohatou a lakotnou vdovou. Sám se živil vinopalnictvím a měl k tomu velké hospodářství. Ve všem se však projevoval jeho skrblický duch. Přiorával meze tak do úzka, že se po nich dalo sotva jít. Posouval mezníky do polí sousedů, z nichž si nikdo netroufal stěžovat, neboť paní domu měla jazyk nabroušený jako dýku. Když měštěním zemřel, nemohla jeho duše najít klidu a musela chodit za trest po lukách a polích. Na zádech nosila těžký kamenný mezník a ozývalo se zoufalé volání: „Kam ho dám? Kam ho dám?!“ Jednou sem zabloudil brach, který v hospodě přebral. Náhle se ozval známý nářek. Opilec si zabručel po vousy: „Tak ho dej tam, kdes ho vzal.“ Tu se mrtvý zaradoval: „Děkuji ti, žes mne vysvobodil od tohoto trestu!“ Avšak opilec samou hrůzou vystřízlivěl a pádil hlava nehlava domů. Ani v posteli nenabyl klidu, a tak se vydal do kostela, kde slíbil Bohu, že už se sklenice ani nedotkne. Později všude, kde se ocitl, dával svůj příběh k lepšímu, hlavně těm, kteří lakotili anebo pili přes míru.

Prameny a literatura

  • Václav Starý, Rukopis, Prachatice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Prachatice
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský