Vodní paní od feferského rybníka

Když jednou trvala senoseč, přišel k místnímu rybníku jeden sedlák z Fefrů, aby pokosil louky, jež s vodou sousedily. V době poledního vyzvánění prachatických zvonů za ním jeho žena vždycky nosila jídlo. Po pár dnech si všimla, že muž vrací domů jídlo netknuté i bylo jí to divné. Příště se jen na oko vydala zpět domů a z povzdálí hlídala, co se bude dít. Její muž se nejprve opatrně rozhlédl kolem, zda nikdo není nablízku, a vykročil k rybníku. Zde zdvihl ze země vrbový proutek a udeřil jím třikrát do rybniční hladiny. A hleďme! Vodní plocha se rozestoupila a objevilo se kamenné schodiště vedoucí ke dnu. Po něm sestoupil sedlák dolů, přišel k masivním okovaným dveřím a zmizel za nimi. Voda se zase zavřela. Selka si dodala odvahy a svého muže po chvíli tajně následovala. Třikrát udeřila proutkem, sestoupila dolů, prošla dveřmi a ocitla se v zářící síni. Skrze křišťály sem padalo nadpozemské světlo a lámalo se ve zlatých ozdobách. Na konci sálu ležela na skvostném odpočívadle nádherná paní v sametu a hedvábí. U jejích nohou seděl sedlák ve vodopádu jejích zlatých vlasů. Selka zůstala doslova přikovaná k zemi a nevzmohla se na jediné slovo. Potom couvala ke dveřím, když vtom ji paní oslovila: „Protože jsi nepromluvila ani slovo, chci se ti bohatě odměnit. Zde vezmi tento pramen lnu, přinese ti štěstí a bohatství. Z této příze nikdy neubude, pokud zachováš v tajemství, co jsi zde viděla, a nikomu se o tom slůvkem nezmíníš.“ S těmito slovy jí vodní víla podala len. Obdarovaná žena s ním zamířila domů. Když se potom vrátil její muž, neprohodila s ním o události ani slovo. Od této doby se v chalupě vše k dobrému obracelo. Selka vysedávala den co den pilně u kolovrátku a předla tu nejjemnější přízi, co si lze představit. Přadénka neubývalo! Její truhly se plnily nádherným plátnem, které se na trhu v Prachaticích prodávalo doslova samo. Vždy si potom přinesla domů pěknou hromádku peněz. A tak se z chudých sedláků stali boháči a vystavěli si veliký dvorec. Teď už selka předla málokdy, a když ji jednoho dne poprosila sousedka o trochu lnu, přinesla jí svůj zázračný pramen. Když dostala přízi zpět, za pár dní poznala, že přadénko ubývá, až se celé ztratilo. Avšak manželé byli dostatečně zabezpečeni, takže je tato ztráta nebolela. Od té doby také zůstal sedlák své ženě věrný. Jejich svobodnický statek stojí ve Fefrách dodnes.

Prameny a literatura

  • Paul Messner in Waldheimat str. 94-5, 1930

Další pověsti z této obce

Informace k pověsti

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Libínské Sedlo (Pfefferschlag) část města Prachatice
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský