Nad Libínským Sedlem naproti Joselovu kameni vyčuhuje malé ostré temeno. Říkalo se mu Šindava – dnes Na Skalce. Před mnoha a mnoha lety tu stával mohutný hrad, který obývali loupežní rytíři. Vyráželi odtud na své výpravy a celé okolí se před nimi třáslo, neboť každého bohatého oloupili a chudáky zajímali a nechali hlady mřít v hradních kobkách. Jednou na svém rabijátském tažení unesli kdesi na německé straně krásnou princeznu. Hejtman těch ničemníků ji kázal odvézt na svůj hrad. Protože šumavská princezna zářila půvabem mládí, rytíř ze Šindavy se do ní zamiloval. Dívka si však přála jediné – svobodu nebo smrt. Když zase rota odtáhla kamsi rabovat, princezna oklamala sloužící a vyběhla na ochoz hradní věže a než se vrhla dolů, rozloučila se pohledem se zalesněnými vrchy rodného Bavorska. Plna jásotu se vracela loupežnická cháska z výpravy domů a v čele jel jejich velitel. Marně však hledal svou vyvolenou po celém hradě, až konečně navečer objevili její mrtvé tělo pod hradbami. Když se to rytíř dozvěděl, byl jako posedlý. Všechny sloužící pozabíjel, potom své sídlo zapálil a s hrstkou svých nejvěrnějších odtáhl navždy pryč. Dnes tu najdeme jen starou studánku. Vždy jednou za rok kolem ní dvanácte nocí rajtuje povražděná družina rytíře ze Šindavy a vzduchem se nese jekot: „Hejsasa a holarijó“. Kdo tomu nevěří, ten přijde do pekla.

Prameny a literatura

  • Herbert Marouschek in Meine Böhmerwald, R 9, Č 7/8

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Revenanti
  • Obec:
    Libínské Sedlo (Pfefferschlag) část města Prachatice
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský