Rytíř, který se kdysi zabil pádem z koně na sušickém náměstí, neměl v hrobě pokoje. Pro svoji divokost a bezbožectví procházel jako duch uličkami města a děsil pokojné měšťany výkřiky: „Hoří! Hoří!“ Nikdo si s ním nevěděl rady, až místní zvoník se odhodlal k činu. Chodíval zvonit ve dne i v noci, a tak se nebál. Přitočil se k duchovi, strhl mu z těla rubáš a běžel se zamknout do věže. Duch se na něj marně dobýval, a když odbila jedna s půlnoci, rozpadl se v prach.