Na statku bělečském kdysi seděl pan Chlumčanský, který se spíše obru podobal. Do jedné jeho punčochy vešel se celý věrtel obilí a na kteréhokoli koně usedl, všecky zlámal. Od té doby jen povozem jezdil a je pravdě podobno, že tak ukrutným jedlíkem byl, až nakonec své živobytí musel prodat knížeti z Eggenberka.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.