Na sušické cestě ze Záluží do Albrechtic hned za lesem po levé straně leží plochý kámen. Je zarostlý a stráž mu tam dělá obyčejný křížek. A ten kámen je plný divných vzpomínek. ~ Kdysi dávno měli zločinci, odsouzení k rukám kata, volbu. Když odnesou tento kámen ze Sušice do Albrechtce a zpět, dostanou milost. Soud Boží měl ale podmínku, kámen se nesměl po cestě dotknout země. ~ Jeden vrah se chtěl přece zachránit před smrtí, i odhodlal se k této nemožné cestě. Vzal kámen na záda a šel. Do Albrechtic došel, kámen na oltáři chvíli obětoval a vydal se na druhou půli cesty. Jak sestupoval z hor, těšil se naději, vysvobození se blížilo. ~ Ale v těchto místech náhle padl mrtev k zemi a kámen s ním. A protože byl prý nevinně odsouzen, jak se později prokázalo, páni tento zvyk zrušili. Jen ten kámen tu teď leží jako svědectví dávných zvyků.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.