To jednou podél Otavy táhla švédská vojska. Plenili, zapalovali, vraždili. V domku na Mouřenci tehdy žil jeden poustevník. Když se hordy blížily, vzal lopatu a vykopal kolem své poustevny příkop. Na dno nalíčil ostré hůlky a kůly a všechno zakryl větvemi a travou. Když jedna kumpanie chtěla poustevnu zničit, propadali se vojáci do příkopu a hynuli na ostrých hrotech. Poustevník nakonec všechny ty ukrutníky pohřbil hlínou. Tím byl zachráněn nejen poustevník, ale i mouřenecký kostel. Od té doby se vždy o svatojánské noci ozývaly ze země výkřiky: ,,Otevřete jámu a pusťte nás ven!“ V poslední době slábnou, a až ztichnou docela, budou ty nešťastné duše v pokoji.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.