Staré šumavské pralesy kdysi obývaly čarodějnice. Sotva se zde objevili lidé, začaly jim ty divé ženy škodit. Na to zlověstné rejdění se už nemohl dívat ani sám luciper, kníže pekel. K jedné takové zlobabě se tedy vypravil a pohrozil jí tresty pekelnými. Čarodějka se mu vysmála a vyprovodila jej po zlém ze své chýše. Čertipán se tedy obratem proměnil v jestřába, popadl ježibabu a už s ní letěl povětřím. Jenže baba ho začala škrábat a škrtit, takže nemohl popadnout dech. V tom se ženská vymanila a padla do močálů. Čert slétl níž, avšak nikoho na zemi neviděl. I odebral se do svého pekelného paláce, aby si hojil své rány. Čertům se svého vládce zželelo a rozhodli se mu pomoci při hledání čarodějky. A hned letěli v houfu a když uviděl jejich vůdce ono místo, začal volat: ,,Tu padla, tu padla!“ Ale babiznu už nenašli. Když sem pak první osadníci přišli a postavili si zde své domy, často v noci slýchávali ječení čertů, kteří stále onu čarodějnici hledali: ,,Tu padla, tu padla!“ Podle toho dali své vsi název Tupadla.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.