V Bezděkově žila osiřelá dívka. Jednou se s nůší vydala na lesní trávu pod velkou skálu. Pilně žala, a tu se před ní náhle zjevil stařík. Snad zabloudil, pomyslelo si děvče a ukazovala mu směrem ke vsi. On však zavrtěl hlavou a poté jí vtiskl do dlaně zlaťák a zmizel ve skále. Dívka peníz rozpačitě ukryla a dala se rychle to sekání trávy. Vtom se u ní zjevila stařena a tuze se mračila. ,,Ach, stařenko, jistě hledáte svého muže“ pravilo děvče a ukazovalo, kterým směrem dědeček ode-šel. ,,Máš štěstí, žes tak dobrotivá“ zahučela stará žena a podala jí další dukát. Pak následovala starce do otevřené skály. Sotva se stěny uzavře-ly, žnečka celá polekaná shrabala trávu do nůše a pospíchala z lesa. Než se dostala k okraji lesa, obklopil ji rej výskajících dětí. I těm chtěla ukázat cestu, avšak drobotina jí zahrnula dalšími penězi. Za ty dary si sirota koupila malou chaloupku a šťastně žila. Avšak do těch kouzel-ných míst v lese už radši nevstoupila.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.