Mnozí mlynáři znali víc, než jen náhony stavět. Jeden z nich se právě vrátil z vojny ve světě a tuze divně se choval. Nikoho k sobě nepouštěl, všelijaké věci zkoušel a nakonec svůj starý mlýn zapálil. Z popela podivuhodně vyrostl nový mlýn, který ani na chvilku nezastavil své kolo, tak se tam dařilo. Čeledi to bylo divné, a tak se jeden stárek dal do pátrání. Když pantáta odešel cosi vyřídit do Klatov, mladík pečlivě prohlédl opuštěnou komoru a našel černou knihu. Sotva z ní přeslabikoval pár řádek, už se ozývaly neviditelné hlasy: ,,Pane, čeho si žádáš?“ Notně se vyděsil a oddechl si, když mlynář náhle vstoupil do dveří, neboť něco doma zapomněl. Ten hned poznal, kolik uhodilo a poslal neviditelné démony na pole rozhazovat hnůj, aby byl pokoj. Když majitel mlýna zemřel, odnesla čeleď knihu na faru, avšak jeden list z ní chyběl, a tak nemohla být sprovozena ze světa. Teprve když jej našli, mohla být zaklínací kniha spálena. V tom samém okamžiku shořel i proklatý mlýn.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.