Při Datelovském lese žili dva manželé. Jednou neočekávaně muž zemřel, a protože to bylo na samotě, musela vdova strávit noc s mrtvým. Zapálila u něj svíčku a ponocovala při modlitbách. O půlnoci mrtvole ale najednou spadla ruka z prkna. I vrátila ji zase pěkně k tělu. Po chvíli mu spadla zase noha. Také tu vrátila do původní polohy. Náhle začala mrtvola vstávat. Teď ženu přepadla hrůza. Naštěstí si vzpomněla, že když mrtvý vstává, musí člověk jít pozpátku ke dveřím, potom prý mrtvý nemá k živým žádné moci. Žena se podle toho zařídila a potom pozpátku vystoupala po schodech na půdu. Tam slyšela křik mrvého: „Vyslídím tě nahoře, vyčuchám tě v komoře! Když se duše poroučí, smrt mou věrnost ukončí!“ Vtom zakokrhal kohout a mrtvý se skácel pod schody a zůstal ležet, dokud jej nedali do rakve sousedé, kteří jej přišli pohřbít. Teprve pak se žena odvážila sejít z půdy dolů.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.