Dávno a dávno tomu, co bydleli v Lobnerově dvoru nahoře na Pancíři tři bezbožní bratři. Jednou se spustil lijavec, a tak ti tři zahnali dobytek z pastvy domů a krátili si dlouhou chvíli rouhavými žerty. Vyřezali si ze smrkového špalku mužíčka s ohromnou hlavou a děsivou tváří. Pak jej pokřtili a dali mu jméno Horg. S chcechotem volali: „Horg má hlad!“ a krmili ho lžící. Pak mu oblékli staré hadry a dělali s ním různé věci proti Bohu. Když padla tma, šli spát. Tu Horg najednou oživl, vstal, šel ke stolu a začal opravdu jíst. Tři bratři se vyděsili, ale jeden přece našel odvahu a vyhodil Horga ven. Pak zatarasil dveře a všichni bledí čekali, co bude. O půlnoci se dveře s praskotem rozletěly a Horg stál v komoře a ryčel: „Jen se trochu nahnu a budu mít prvního! Z druhého kůži stáhnu! Nad střechu vyhodím třetího!“ Nikdo víc již ty bratry nespatřil, ba ani jejich dvůr. Jen tráva v oněch místech roste.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.