Když v té velké a dlouhé válce táhli přes hranice Švédové, vyhnali ze statků mnoho bavorských sedláků. Ti se snažili ukrýt hluboko v šumavských hvozdech a tak se jistý pantáta Frisch ocitl v Čechách. Měl sedm synů a společně v nejistých dobách vyzvedli sobě k obživě a usídlení dřevěný mlýn. I o ten však málem přišli. Opět se objevili Švédové a zdejší lidé se utáhli do neprostupných lesů. Vojáci řádili ve mlýně až hrůza a rouhali se jako pekelníci. Jednoho dne se přihnala bouře a mlýn úpěl v posledním tažení. Soldateska pila a střílela pánubohu do oken, jako by všeho nebylo dost. Tu se uprostřed nich zjevila strašlivá postava démona a celá osádka uprchla a už se nikdy nevrátila. Zachráněný rod Frischů se rozrůstal a jeho potomci pomalu a houževnatě začali osidlovat tento zapadlý kout. Však se mu také dodnes říká Frischwinkel neboli Frischův kout.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.