Kdysi bydlel na Heidlhofu jistý bezbožník. Zatímco sousedé mířili na nedělní mši, náš pantáta usedal za stůl ke kartám. Jednou na Květnou neděli zase kroužek vášnivců seděl nad paklíkem, když tu se k nim přidružil myslivec s červeným pérem za kloboukem. Hrál mistrovsky, až všechny těžce obehrál. Heidhofský přišel v sázkách o statek a v posledním rouhavém gestu vsadil do banku svou nebohou ženu, která byla právě v kostele. O tom myslivecký nechtěl ani slyšet, vstal od stolu a šel ke dveřím. Tu si všichni s hrůzou všimli, že mu jedna noha končí kopytem. Náš karbaník tomu dal korunu. Když přiběhl domů, strh ze stěny kříž a nacpal jej do kamen. V tom okamžení ztratil svůj hlas a musel po zbytek života štěkat jako pes.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.