Známý výtečník skřet Stilzl neotravoval jen sedláky a pocestné, ale mořil i řemeslníky. Kousek za mlýnem a pilou Saumühle stával starobylý hamr. I zde si ďábelský zplozenec hrál s vantrokami a rušil zdejšího kováře v práci. Jednou pan mistr uslyšel v noci z dílny podezřelý šramot. Nakoukne dovnitř a hele! on to Stilzl, který chrápe na kovadlině. Mistr probudil ženu a poslal ji aby spustila vodu na kolo, které pohánělo buchar. Potok zahučel, buchar dopadl na skřeta. Teď z něj bude jen prášek, pomyslel si kovář. Jenže při další otočce se obří kladivo zvedlo a démon seskočil z kovadliny, narazil si do čela hučku z veveřiny a byl ten tam. Starý muž užasl a podíval se na plochu bucharu. Tam byl čistě vyražený portrét Stilzelův, že by se hned daly razit mince. Jenže, jak tušíte, nestály by ani za zlámanou grešli.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.