Pod Lorenzovým dvorem se kdysi v bažině utopil prchající vrah. Od té doby noční chodci slýchávali žadonění a úpění nešťastné duše. Jednou tudy šla jedna žena sousedce pro porodní bábu. Všetečně se ducha zeptala, co vlastně chce. Ten ji prosil o vykoupení. Má prý přinést umrlčí prkno nevinného děťátka a položit jej přes bažinu. Po něm duch bude moci přejít do světa věčného pokoje. Dobrá žena zapomněla na rodičku a jala se obcházet křížky, boží muka i kaple v okolí, při nichž se umrlčí prkna stavěly. Nikde nic, až teprve u Schödelhöfenu u Ondřejova kříže našla patřičné prkno. Když jej položila na bažinatou cestu, kvílející duch náhle umlkl. Celá schvácená se pak vracela domů a lidé jdoucí na ranní mši jí pověděli, že se její sousedce narodilo zdravé a pěkné dítě.