V Mottlovských Dvorech žil jeden hospodář. Běda, to slovo vůbec nevystihuje, co byl zač. Vše v chalupě vedl od desíti k pěti. Moc rád se podíval na dno sklenice, toulal se po hospodách a když přivrávoral domů, všechno to stloukl na jednu hromadu. Za nějaký čas se mu do světnice střechou dívalo sluníčko, krávy měly boky jako žebřiny a paňmáma si zoufala. Dvůr se pomalu propadal do dluhů, ale on si furiantsky v hospodě poroučel další pití. Když mu sousedé domlouvali, aby se obrátil a žil s božím požehnáním, vždy se utrhl: ,,Žádný pámbu není, to se radši spolehnu na čerta!“ Dlouho se však nerouhal. Jednou v neděli šel zase zpitý domů a bylo mu jít kolem čnějící skály. Z ní vylezl pekelník v podobě hada a uštknul ho do krku. Ráno ho našli dřevaři mrtvého. Na tom místě zavěsili dobří lidé svatý obrázek ku příkladu a paměti.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.