Kdysi žily pod horou Ostrý dvě čarodějky. Zlo bylo jejich oborem, a tak vysávaly z močálů nemoci a posílaly je větrem do celého kraje. Nad nimi byli usazeni dva obři celkem dobromyslné povahy. Jeden z nich kdysi sestoupil dolů a padl právě na ty ,,dobrodějky“. Hned si ho omotaly kolem prstů a zmenšily ho do podoby trpaslíka. Pak musel udržovat oheň pod kotlem. Čarodějnice se vždy na noc měnily v dravé ptáky, slídily po okolí a unášely malé děti. Těmi pak zásobovaly svůj kotel. Nu, měly stále co jíst. Jednou sem zabloudil průvod doslova královský. Panovník a jeho dcera, zářivá princezna. Té seděl na rameni kouzelný bílý havran. Sotva se přiblížili k čarodějnému pelechu, pták vzlétl a zakrákoral: ,,Cítím tu krev neviňátek, dobro tu má dneska svátek…“ Když to uslyšel obr-trpaslík vyšel ven. Tu se kolem něj havran třikrát zatočil: ,,Třikráte sedm slzy roní, třikráte tři zas kletbu zlomí!“ Po těchto slovech začaly na trpaslíkovi praskat šaty a on postupně vyrostl do své původní obří podoby. Bílý pták máchl perutěmi, jako by obra lákal k cestě. A opravdu, vysvobozený dobrák vykročil a havran mu ukazoval cestu, až tam kde se tyčí alpské velikány. Tam přece obři žijí dodnes.