Před dávnými časy žili ve vesnici Slatině dva sedláci jménem Aleš a Vít. Byli oba zámožní, ale to jim nestačilo. Lakotili, kde se dalo. A protože sousedila jejich pole, dostali se časem do sporu. Mez, která dělila jejich majetek, jim začala překážet a tak každý ze své strany uorával, až zbyl jen mezník. A i ten začali střídavě poponášet, jen aby mohli zvětšit své pole. Nakonec se i poprali, zkrátka nemohli pro svou lakotu ani v noci spát. Konečně Aleš, zaslepen závistí, zavolal si jednou v noci na pomoc samotného ďábla. Tak dlouho se zaklínal, až stál čert před ním. Sedlák se musel upsat vlastní krví a pak mohl vyslovit své přání. Aleš tedy žádal, aby čert zasadil mezník do sousedova pole tak, aby se s ním již nedalo pohnout. A zbytek Vítova pole má poházet balvany. Čert si zamnul rukama a dal se do černého díla. Mezník popadl, jako pírko jej přenesl a pevně zarazil do země. Potom kámen zaklel a vydal se shánět balvany pro zbytek úkolu. Nikde ale poblíž nebyly a tak musel letět až na vrch Chlum u Chanovic. Tam si navlékl balvany do náramku a letěl s nimi na Vítovo pole. Jenže už začalo svítat a ve Slatině zakokrhal první kohout. Čert se musel ztratit a na poli zůstaly jen tři balvany. Sám lakomý Aleš zůstal ležet mrtvý u prokletého mezníku a duše jeho propadla peklu. Lidé tomu místu dodnes říkají Čertův náramek.

Prameny a literatura

• Vyprávěl Josef Drnek ze Slatiny 1906, Pozůstalost Čeňka Zíbrta PNP

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

• Kategorie:
  Démonologické
• Obec:
  Slatina
• Okres:
  Klatovy
• Region:
  Horažďovicko
• Kraj:
  Plzeňský