U Malého Boru při potoce stávala pevná tvrz. Na ní hospodařil a nad okolím vládl pan Oldřich. Za husitských válek se přidal k protivníkům husitů. To nemohlo zůstat bez odezvy, a tak jednoho dne přitáhl k jeho tvrzi samotný hejtman Žižka. Husité pana Oldřicha oblehli a rozhodli se jej vyhladovět. Zásoby obléhaných se tenčily, i přemýšlel zeman o tom, že se vzdá. Nejprve si však zavolal svého věrného služebníka Čadu. Dal mu do ochrany rodový poklad zavinutý v plátně a novou listinu: „Zde je psáno, že ti daruji dvorec, který leží hned vedle mé tvrze. Také tě osvobozuji ode všech poddanských povinností, krom opatrování mého rodového pokladu. Buď se pro něj vrátím já osobně, nebo časem moji synové.“ Tvrz padla a byla do základů vypálena. V bojovém zmatku se podařilo panu Čadovi uprchnout i s pokladem. Když boje v okolí skončily, usadil se na svém přiděleném dvorci a začal hospodařit. Jen poklad mu dělal starosti. I rozhodl se jej ukrýt do nedaleké studánky. Jenže pro poklad se už nikdo nikdy nevrátil a rod Čadů musel svůj domov po několika staletích opustit, neboť jeho paličatost byla nové pobělohorské šlechtě na obtíž. A tak se usedlost zase stala poddanskou, jen jméno jí zůstalo jako odkaz věrného rodu. Říká se tam i dnes U Čadů.