Jednou šel jeden chlap na louku hlídat kopence. Když se blížila půlnoc, viděl u rybníka prát dvě ženské prádlo. Tu se ulekl, že by to mohly být hastrmanky a hned chtěl vzít nohy na ramena. Ale vydržel tam až do rána. Když přišel domů a vyprávěl, co zažil, žena se mu jen smála. I poslal ji tedy za sebe hlídat, aby viděla. Kurážná selka na louce chvíli okolkovala a pak se vydala k rybníku. Tuze by jí zajímalo to vodnické prádlo. Vtom se na hrázi něco začalo kmitat a on to sám hastrman. Žena se dala na útěk a mužík za ní. Co ona krok, to hastrman dva. Tak tak doběhla domů. Od té doby oba manželé tvrdí, že každý má svého vodníka.
Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.