Za Loužnou vypínal se vršek porostlý hruškami. Ale to bylo už dávno. Dnes se mu na paměť říká Hrušková. Zde se kdysi zjevovala ohnivá koule, která se kutálela vždy až k Radicím. Kdo tudy jel s koňmi, přišel si při tom na své, neboť zvířata se plašila a nikdo je nemohl přinutit, aby šla dále.