Zbožný a dobrotivý byl rod hrabat z Pöttingu. Starý kostelík na Haldech přestavěli a po okolí umístili sochy světců. Sám hrabě trávil dlouhý čas na modlitbách a rád se procházel hřbitovem, odkud byl tak nádherný rozhled po krajině jeho panství. Tady, mezi svými, chtěl být pohřben. Avšak jeho přání nebylo splněno a byl pochován do kostelní krypty. Jeho smutná duše začala bloudit kolem kostela, od klekání do kuropění procházela cestou křížovou a jen vrzání kostelních vrat ohlašovalo, že se hrabě ubírá k dennímu spánku, aby vše s večerem začalo nanovo. Kdy se jeho duše upokojí není známo, avšak lidé, kteří jej viděli, šli mu raději z cesty.