Bylo to za válečných let, kdy Francouzi i Prusové každou chvíli táhli skrze Čechy. Také Domanice byly vypáleny a v statku U Daňků jsou dosud vidět zbytky starých ohořelých povalů, které tu nechali na památku. Pradědoušek koupil tenkrát za poslední peníze formanský vůz a pokoušel se rozvážet zboží, o nějž byla po válce nouze. Jednou na svých cestách narazil na chudou ženu, která u cesty odpočívala, vedle ní ranec leží. Byla to nějaká tkadlena, celá usoužená. Dítě jí zemřelo a ona plátno k prodeji nabízí. I vzal ji na kozlík a spřežení pokračuje v cestě. Tu koně zařičí. Před nimi jde vozu v ústrety maličký chlapec v bílé košilce. I volá praděd: „Uhni, dítě, nebo tě to přejede!“ Tu vykřikla žena: „Můj synáčku, mé zlaté dítě, pojď ke své mamince, pojď!“ Vůz se naštěstí jako čarovnou mocí sám zastavil, koně se třesou. Chlapeček se usmívá na matku a jeho postava se pomalu rozplývá, až byl přízrak pryč. Matka sedí na voze jakoby zkameněla, a přece se usmívá, neboť ještě jednou uviděla své potěšení.

Prameny a literatura

• Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost SokA Strakonice

Další pověsti z této obce

Pro tuto obec prozatím další pověsti nemáme.

• Kategorie:
  Historická a místní
• Obec:
  Domanice, část městyse Radomyšl
• Okres:
  Strakonice
• Region:
  Strakonicko
• Kraj:
  Jihočeský