Jinínský sedlák Pavlík vypozoroval jednou, že mu zanáší slepice. Vydal se za ní a byl udiven, že snáší svá vejce na zarostlém hrobě. Chtěl vajíčko sebrat, když tu se ozval tajemný hlas: „Neber je, patří mně!“ Po chvíli, když se probral z překvapení, zjistil, že hrob patří jeho příteli, bývalému hostinskému z Třešovic. Duše pokračovala: „Nech si tedy vejce, avšak přijdu k tobě dnes na večeři!“ Bledý sedlák jen bezmyšlenkovitě hlesnul: „Přijď.“ Jako bez ducha obcházel svá pole, a když přišel domů, řekl ženě, aby k večeři připravila o jeden talíř navíc. Když usedli k večeři, otevřou se tiše dveře a do světnice vstoupil nebožtík. Nikdo ho neviděl, jen hospodář. Duch uchopil lžíci a chtěl se dát do jídla. Pavlík ho zadržel: „Počkej, nejdříve se pomodlíme.“ A tak učinili. Když byly talíře prázdné, chtěl přízrak hned odejít. „Počkej, i po jídle se tu modlíme!“ A hostinský se k nim připojil. Když zaznělo Amen, duch se rozloučil těmito slovy: „Zaplať ti Pánbůh! Tys mne vysvobodil. Neměl jsem v hrobě pokoje, neboť u jídla nikdy jsem se nemodlil!“

Prameny a literatura

• Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

• Kde se říká U Kata - Mezi Miloňovicemi a Jinínem stojí kaplička. Nedaleko na malém návrší…

• Kategorie:
  Člověk a osud
• Obec:
  Jinín
• Okres:
  Strakonice
• Region:
  Strakonicko
• Kraj:
  Jihočeský