Před lety žil jeden lakomec v Liboči. Jak dřel sebe, tak dřel ženu i děti, avšak peníze do truhlice přibývaly pomalu. Aby dříve zbohatl, chodil v noci do panského lesa na dříví. Každý týden pak prodal v městě pěknou fůrku polen. Jednou zase pytlačí, pěkný strom podřezává, je noc a nikde nikdo. Tu spatří v mlází ohnivý sloup. Lekl se, pilu zahodil a běží ke vsi. Jenže ohnivý sloup za ním! Když chalupník přeskakoval potok, ztratil dřevák, ale neměl kdy, aby jej hledal. „To tak, aby mě to strašidlo dohonilo a spálilo na uhel!“ A dokonce jej bodlo u srdce: „Pro trochu dříví chceš na věky duši ztratit?“ Když chalupník doběhl domů, ještě za okýnkem se tetelil a pro jistotu se zbožně modlil. A hle, ohnivý sloup mu ze sadu svítí čím dál míň, jeho obraz bledne, až se úplně ztratil. ~ Od té doby se chalupník živil poctivě a díky tomu již nikdy ohnivý sloup nepotkal. Neboť to byl dozajista prst Boží.